🌸Dnes bychom vám rády představily příběh naší skvělé Péti Petra Tůmová

Péťa se zítra postaví na start Metrostav Handy Cyklo Maraton 2019 v týmu Osmikrásky a pojedou pro Bellisky.

Přečtěte si její silný a inspiratovní příběh a fanděte spolu s námi Pétě na její cestě do cíle cyklomaratonu po trase dlouhé 2 222 km.

K mému příběhu……byla jsem tenkrát na prevenci, byl prosinec 2009 a jen díky skvělému panu primáři Vášovi jsem byla rychle diagnostikována (s agresivním nádorem v pravém prsu) a poslána na pracoviště do Prahy na Zelený pruh, kde okamžitě začal kolotoč. 6.1.2010 jsem absolvovala první operaci u které mi odebrali nádor a hlavní uzlinu. Která se u podrobnějšího vyšetření ukázala pozitivní a tak hned po týdnu jsem šla na druhou operaci u které mi odebrali všechny uzliny z podpaží a hned poté jsem nastoupila na kolotoč chemoterapií, ten trval od 11.2.2010 a poslední jsem dostala 8.7.2010 na 60té narozeniny mého táty…. oslava nebyla tenkrát žádná, ale já konečně viděla světlo a začala jsem cítit, že bude dobře.

Chemoterapie mě úplně odrovnaly, dostala jsem jich 2×4 dávky což je běžné, ale moje tělo s nimi opravdu bojovalo a já vlastně celý půl rok prozvracela, probděla a protrpěla. Pamatuji si jak jsem po páté dávce chtěla všechno vzdát, bylo to opravdu těžké. Já, která vždycky sportovala a se vším si uměla poradit, o všechny se dokázala postarat, tak já nedokázala ani dojít na konec naší ulice se psem, uvařit, dělat úkoly s dětmi….nic. Bylo mi opravdu hrozně! Tou poslední chemoterapií a následným ozařovacím kolečkem se všechno dávalo do klidu, už jsem jen spala a odpočívala. V podstatě do konce roku 2010 jsem jen odpočívala. Dostala jsem tenkrát plný invalidní důchod na dva roky a tím pádem čas na odpočinek a přemýšlení……

Já ve svých 33letech v plném invalidním důchodu!!! Proč se to stalo?? Co jsem dělala špatně?? Pamatuji si jak jsem chtěla hned na jaře zkusit lyže, běžky, kolo, ale opravdu to nešlo. Byla jsem slabá a ruka mě dost bolela, brněla i dost natékala. Tak jsem začala chodit (s dětmi do školy, se psem na procházky, s rodinou po výletech) ale nejvíc jsem asi chodila sama a po dvou měsících jsem zjistila, že bych mohla zkusit běžet. Běh byl asi jediný druh sportu na světě, který mě nikdy nelákal a nikdy jsem ty běžce nechápala, proč to dělají 😀 a pak jsem to poznala, pochopila jak strašně krásný to je…..člověk nic nepotřebuje, jen tričko, trenky a nějaký kecky….děsně dobře se u toho rovnají myšlenky v hlavě a pomáhá to pozitivně přistupovat ke všemu, tedy aspoň já to tak od začátku měla a mám furt. Vždycky když jsem se vrátila domů, tak na mě děti koukaly a ptaly se proč se usmívám….teď už vědí! Prostě běh se stal mojí láskou, která je čistá a nekonečná a i když jsem od té doby musela párkrát přerušit, kvůli dalším operacím, tak vždycky jsem se vrátila. A vím, že i když děsně ráda chodím po kopcích a jezdím na kole, lyžuju, běžkuju, plavu tak běh je motivace a možná i restart z toho minulého já.
I když v době léčby mi byl manžel velkou oporou a bez něj bych to celé nezvládla, tak naše manželsví nevydrželo, asi to bylo i tím, že jsem měla čas přemýšlet, někam jsem se posunula, spoustu si toho uvědomila, věděla jsem, že chci začít jinak a on mě nechápal….nechtěl pochopit, že se nedokážu vrátit do stejných kolejí….v roce 2014 jsem se s dětmi odstěhovala a od té doby jsme sami. Vždycky budeme rodiče a máme se stále rádi i když jsme se jako partneři rozešli.

V roce 2014 mě potkalo štěstí a potkala jsem Bellisky. Jsem šťastná, že s holkama můžu být, vzniklo mezi námi opravdové přátelství a i když prožíváme i hodně bolestivé a smutné chvíle, jsem přesvědčená, že naše aktivity mají smysl!!!! My které jsme nemoc zvládly podporujeme a motivujeme ty, které se právě teď léčí, edukujeme zdravé jak se samovyšetřovat a starat o svoje prsa. Pořádáme přednášky po středních školách, benefice, vernisáže našich fotek. Jsme součástí běžeckého seriálu Night run, na kterém edukujeme a pak i některé z nás běží běh 5km, který je na podporu rakoviny prsu. Moc se těším na celý seriál a rozhodně budu stát na každém startu a užívat si tu úžasnou běžeckou atmosféru spojenou s emocemi ohledně bellisek a nemoci. Je hodně lidí, kteří pomáhají a za to jsme jim všechny moc vděčné.

Děti mám ….dceru 20 a syna 17, Eliška bude letos maturovat, (studuje zubního asistenta) a Vojtěch je velký hokejista, na oba jsem moc pyšná a hrozně je miluju, vím, že moje nemoc jim dala do života hodně, byly strašně statečné a strašně zodpovědné, mojí velikou oporou a do dneška jezdíme na letní kontrolu na onkologii společně. Jezdím stále 2x ročně na velké kontroly, i když to bude letos v prosinci 10let od zjištění.

Žiju si krásně a užívám si každého ,,obyčejného,, dne. Protože už vím, že i obyčejný den je vzácný.

Mějte pěkné dny Petra Tůmová