Bojovnice s rakovinou prsu
BOJOVNICE I Bojovnice se skrývá v každé ženě. Při těžké nemoci je nutné aktivovat vnitřní sílu, nalézt bojovnici ve svém nitru a pustit se do boje s nemocí a se vším, co sebou léčba přináší. Co myslíme tím, když v kontextu léčby rakoviny prsu mluvíme o bojovnici? A proč se někdy ženám s rakovinou prsu říká Amazonky?
Zdravá bojovnice = Aktivní a pozitivní přístup neznamená to, že budeš svoji nemoc milovat, nebo že bys ji snad ve svém životě vítala, ale to že přišla přijmeš a naučíš se s ní žít jako s nepříjemnou sousedkou.
Přijmeš, že teď je ve tvé blízkosti, a budeš dělat vše pro to, aby ses vyléčila a nepříjemná sousedka se odstěhovala.
Bojovnice se nestydí za své jizvy, které utrpěla v hrdinském boji o svůj život. Nevnímá je jako nedokonalost, ale vnímá je jako vyprávění svého příběhu o statečnosti a vnitřní síle. Tento pohled jí pomáhá se s jizvami lépe smířit.
Bojovnice se řídí mottem: “Doufám, že když uvidíš svůj odraz v zrcadle, uvidíš stejně krásnou dívku jako vidím já. Bojovnici se zraněními z boje, díky kterým jsi jedinečnější a krásnější než kdy dříve.”
Bojovnice neviní ani okolí, ani sebe z nemoci. Přistupuje k ní jako k něčemu, co se stalo, nedá se zvrátit, ale lze ovlivnit její budoucí průběh. Jak? Tím, že respektuje doporučení lékařů a léčebný plán, snaží se být aktivní pohybově, chodit do práce, pokud je to možné, pomáhat ostatním, nebojí se mluvit o nemoci se zdravými lidmi nebo vyhledávat různé podpůrné terapie či cvičení (meditace, jóga, psychoterapie, kvalitní strava).
Snaží se žít plnohodnotný život i s nemocí, tou nepříjemnou sousedkou, za zády.
Soustředí se na sebe
A nezapomeň, že i superhrdinky a bojovnice někdy pláčou a jsou někdy smutné. Pláč není známka slabosti. Pláč je očistný proces a naší duši prospívá. Za smutek se nemusíš stydět, jsou lepší, ale i horší dny a je to naprosto přirozené.
Superhrdinka a bojovnice se nebojí povolat si do těžkého boje pomoc, nechce zvládnout vše sama.