Martina Štibralová
Rakovina mi vstoupila do cesty, aby mě posílila a ukázala další směr
Jsou dny, na které se nezapomíná. Já si svou diagnózu karcinomu v pravém prsu vyslechla 1. 12. 2022, bylo mi třicet tři let. V ten den se roztočil kolotoč, na kterém pojedu hodně dlouho, někdy rychleji, jindy pomaleji. Jmenuji se Martina a jsem maminkou dvou úžasných kluků. Těm bylo době zjištění rakoviny jeden a tři roky.
Bulku v prsu jsem si našla v období, kdy jsem kojila svého mladšího syna. Pro jistotu jsem šla na ultrazvuk, kde bylo vše v pořádku, a já tak odcházela s pocitem klidu. Bulka však žila svůj život dál a já naivně také. Postupně nález začal růst, objevil se druhý a mě začalo bolet prso. Jenže jsem si říkala, že rakovina přece nebolí. Ani ne půl roku po preventivním ultrazvuku jsem raději zavolala na gynekologii. Paní doktorka mě okamžitě přijala, provedla vyšetření a odeslala znovu na sono. Podotýkám, že jsem gynekoložku vyměnila, předchozí se na mě ani nepodívala. Z ultrazvuku už mě pan doktor hnal do mamocentra a termín domlouval bezodkladně. Čtrnáct dnů od prvního vyšetření jsem si šla pro výsledky biopsie. Ani ne po měsíci jsem ležela po jednostranné mastektomii v nemocnici a bála se na sebe podívat do zrcadla. V hlavě jsem měla zmatek a netušila jsem, jak budeme fungovat dál. Čekaly mě dva cykly chemoterapií, nejprve po třech týdnech čtyři dávky (nám dobře známý oranžový „Aperol“), pak dvanáct dávek po týdnu, a nakonec biologická léčba. Dneska už vím, že představy, jak to zvládnu skloubit s rodinným životem, péčí o malé děti, byly mnohem horší než skutečnost.
Půl roku léčby uteklo jako voda a s pomocí partnera, rodičů a přátel jsme to vlastně zvládli. Neříkám, že to byla procházka růžovým sadem, ale jít to muselo. Léčbou však moje jízda na kolotoči neskončila, byla mi zjištěna mutace BRCA, takže bude třeba mě bedlivě hlídat a jedu dál.
Rakovinu neberu jako něco negativního, co bych měla ze svého života vytěsnit. Je to něco, co mi vstoupilo do cesty, aby mě posílilo a ukázalo další směr. Vím, že už nebudu stejná jako před nemocí, a vlastně nic nebude stejné, ale tak to prostě má být a já se na tu cestu začínám těšit.
Příběh je zveřejněn se souhlasem autorky. Projekt Bellis nezodpovídá za faktickou správnost příběhu. Text prochází pouze stylistickou a gramatickou korekturou.