RADIOTERAPIE: Vše o radioterapii – indikace, průběh, následky

Vše o radioterapii – indikace, průběh, následky

Léčba karcinomu prsu představuje komplexní péči o pacientku za použití všech vhodných způsobů medikace. Vedle operace, chemoterapie, biologické a hormonální léčby se využívá také účinků záření – radioterapie. Ta je indikována u prs záchovných operací. Jejím cílem je trvalá změna prsní a přilehlé tkáně tak, aby se snížila šance opětovného propuknutí nemoci. Nejnovější studie ukazují, že radioterapie snižuje riziko lokální recidivy až o 50 %. Jak ozařování funguje, na co se připravit a jak pečovat o popálenou pokožku?

Zdroj: Pexels.com

Radioterapie se volí v adjuvantním režimu, tedy po operaci prsu a to nejčastěji u prs záchovných operací. Někdy však bývá indikována také u mastektomie. Ozařování by mělo začít do 3 měsíců od operace, běžně se zahajuje 6-8 týdnů po chirurgickém výkonu. Ozařuje se zbylá prsní tkáň s možným dozářením (boostem) lůžka, původního místa nádoru. U některých žen je ozařováno i podpaží a oblast nadklíčku, jestliže se nádorové bujení prokázalo v přilehlých lymfatických uzlinách. Nezastupitelnou roli hraje ozařování v paliativní léčbě, kdy ulevuje od bolesti a zlepšuje kvalitu života.

Typy ozařování

V současné době se využívají dva typy ozařování. Klasické fotonové a protonové. Druhé jmenované nepatří mezi mezinárodně doporučované postupy. Jeho přínos nebyl pro léčbu karcinomů prsu prokázán a jeho užití je doporučeno pouze v klinických studiích, nebo pokud hrozí poškození srdce ozářením levostranných nádorů a nádorů umístěných blíže hrudní stěně.

Před samotným ozařováním je nutné pacientku pečlivě změřit pomocí CT vyšetření. Probíhá vleže stejně jako radioterapie. Díky stabilizované poloze a denní kontrole uložení se dosahuje vysoké přesnosti zacílení záření. Ozařuje se každý den kromě víkendů a svátků. Délka ozařování je dána počtem frakcí, nejčastěji se indikuje 16 nebo 25 dávek (frakcí) na celý prs s možnými dozářením lůžka 4-8 frakcemi, takže celá radioterapie zabere přibližně měsíc a půl. Vlastní ozařování trvá několik minut, obvykle je člověk i s přípravou hotov do jedné hodiny.

Při ozařování se často, zejména u levostranných karcinomů prsu, používá technika záření s kontrolou dechu – ozařuje se v hlubokém nádechu. Záření probíhá pouze  během zadrženého dechu v hlubokém nádechu, tím dochází ke snížení dávky záření na srdce a plicní tkáň. Tato technika je podrobně pacientkám vysvětlena a vyzkoušena během přípravy léčby zářením. Pacientky s objemnými prsy mohou být ozařovány ve speciálním lehátku v poloze na břiše, čímž se také snižuje dávka záření na plíce, srdce a druhý prs.

Zvláštní metodou je brachyterapie, během níž se záření aplikuje přímo do oblasti lůžka nádoru speciálním přístrojem, zavedení aplikátorů se provádí v narkóze. Takové záření trvá 18-24 hodin, pokud je zdrojem záření radioizotop cesia Cs 137, nebo 20-30 minut, pokud je zdrojem záření radioizotop iridia Ir 192. Rok od aplikace nejsou vpichy viditelné. Výhodou takové metody je jednorázový zákrok, minimální dopad na kůži a tkáň okolo nádoru. Nevýhodou je hospitalizace pacientky s celkovou anestezií.

Účinky na tkáně

Ionizační záření působí nejvíce na rychle se dělící buňky, což je princip celé terapie. Dochází u nich ke změně na genetické bázi, jejímž výsledkem je buď reprodukční smrt, tedy ztráta schopnosti se dále dělit, nebo buněčná smrt – zánik samotné buňky. Výsledkem bývá zatuhnutí prsní tkáně. Prs po ozařování se hůře prohmatává a často dochází i k jeho zmenšení. Tyto změny mohou probíhat během dvou let od samotného ozařování.

Viditelný vliv má ozařování na kůži. Vnější vrstva kůže, epidermis, je tvořena rychle se obnovujícími keratinizovanými buňkami, které jsou snadným terčem ionizujícího záření. Už během radioterapie pacientky pozorují začervenání kůže, které je výraznější u světlých fototypů. Časem toto červenání hnědne jako při opalování. Pokožka se dále stává suchou, odlupuje se a v pozdějších fázích může mokvat a krvácet. Po zahojení se objevují viditelně rozšířené kapiláry, tzv. teleangiektázie. Dochází také ke ztrátě chloupků a narušení funkce potních žláz. Tyto změny bývají mnohdy nevratné.

K fibrotizaci a zjizvení dochází nejen v prsní tkáni, ale i té okolní. Nejčastěji bývají zasažené plíce. Poradiační změny na plicích je možné pozorovat s odstupem času i na rentgenových snímcích jako světlejší místa. Tyto změny se nacházejí při povrchu plic a většinou nezpůsobují klinické obtíže. Některé pacientky však mohou zaznamenat lehkou dušnost při zvýšené námaze.

Ozářená tkáň reaguje také otokem (edémem). Mnohým pacientkám se po ozařování objevil lymfedém v oblasti prsní rýhy, okolo podpaží nebo v horní končetině na ozařované straně. Rozvoj lymfedému je pravděpodobnější, pokud byly během operace odstraněny lymfatické uzliny z podpaží. Může dojít také k poškození nervových pletení projevující se mravenčením až bolestí v horní končetině. Je-li ozařována oblast nadklíčku, může být ovlivněna i funkce štítné žlázy.

Péče o pokožku během ozařování i roky po něm

Každá kůže je jiná a každá jinak reaguje na radioterapii. Zatímco některé pacientce kůže lehce zčervená, u jiné se může objevit i její olupování a praskání. U některých žen se objevuje dokonce celková reakce organismu, např. únava až ospalost či nechutenství. Častější jsou různé kožní reakce, které se především zpočátku radioterapie podobají nadměrnému opalování na sluníčku.

Kůži je třeba chránit před mechanickými vlivy již během radioterapie. Nejvhodnější je nošení jemného bavlněného prádla. Pacientky by se měly vyvarovat používání mýdla, parfémů a deodorantů (je-li ozařována oblast podpaží). Kůži je vhodné promazávat nejdříve 2 hodiny po ozáření. Existuje řada speciálních mastí a gelů. Lehkou texturu má Flamigel, hydratační je také Linola-Radioderm či Panthenol Gel. Hutnější bývá kalciová mast (calcium panthotenicum) nebo výživná vitaminová mast míchaná v lékárně podle receptu. Na kůži je možné přikládat chladivé gelové polštářky. Není vhodné používat 100% přírodní a rostlinné výtažky, neboť často alergizují. Existuje také speciální krytí pro vlhké hojení ran, např. Mepilex, Mepitel a Sanavel. Veškeré ošetření pokožky by mělo být konzultováno s lékařem z radiologického oddělení.

Po ukončení ozařování (až do 2-3 let) se mohou objevit pozdější nežádoucí účinky léčby. Postižena bývá kůže, u níž se může vyskytnout zarudnutí, hyperpigmentace či zhoršená pružnost. Podkoží bývá tužší a může se objevit také podkožní otok v oblasti hrudníku. V prvních 2 až 3 letech se doporučuje ozářenou pokožku chránit opalovacími přípravky s vysokou UVA a UVB ochranou (spf 50 a výše), aby se hyperpigmentace neprohlubovala. Ideálně by měla být pokožka krytá ještě oděvem (na pláži trikem nebo šátkem).

Přestože může být radioterapie časově náročná kvůli denním návštěvám nemocnice, nepříjemná kvůli spálené pokožce a možné únavě organismu, bývá lépe snášena než chemoterapie. Na rozdíl od ní je radioterapie záležitostí max. 6 týdnů a rychle uteče. Všem, kteří ji podstupují, držíme palce, aby ji s úspěchem měli brzy za sebou.

Odborná spolupráce:

MUDr. Běla Malinová, FN Motol, Oddělení radioterapeuticko-onkologické pro dospělé