Kristýna Krátká

Rakovina na sebe upozornila bolavým prsem, kašlem i zvracením

Jmenuji se Kristýna a na rodičovské dovolené jsem už 5 let. S manželem máme pětiletého syna a dvouletou dcerku. Přestože jsem se vyučila v oboru gastronomie, před otěhotněním jsem pracovala jako mechanička montáže. Byla to dost náročná práce, fyzicky i psychicky. Všudypřítomný prach a výpary z barev či benzínu jsme čichali každý den. To prostředí bylo samo o sobě dost karcinogenní.

Nicméně právě tam jsem poznala svého budoucího manžela. Když jsme se rozhodli pro miminko, nedařilo se. Operace odhalila zdeformovaný vaječník, neprůchozí vejcovody a ještě cystu. Následovala další operace a hormonální stimulace. Podstoupila jsem umělé oplodnění – bez výsledku. Časem jsme se smířili s tím, že vlastní dítě mít nebudeme. Jak už to bývá, právě s tímto smířením přišlo těhotenství a test byl poprvé pozitivní. Celých 9 měsíců bylo mně i děťátku dobře a já se 1. března 2015 stala šťastnou maminkou.

Po porodu se však přidala laktační psychóza a únava. 4 měsíce jsem syna kojila, ale pak přestala. Trpěl na koliky, byl plačtivý a kvůli špatným kyčlím jsem s ním chodila na pravidelné rehabilitace. Bylo toho na mě moc, přicházely špatné nálady, které manžel nechápal, a jež vyústily v časté hádky. Začínalo to vypadat na rozvod, ale rozumný rozhovor s manželem hodně pomohl. Řekla jsem si o pomoc a opravdu se mi jí od manžela dostalo. Dala jsem se dohromady a začali jsme uvažovat o druhém dítěti. Nakonec přišla holčička a já z toho měla obrovskou radost – vždy jsem chtěla chlapce a děvče. Dceru jsem porodila bez problémů, jen se přišlo později na to, že v děloze zůstal kus placenty. Právě tehdy se mi na prsu udělal po 2 týdnech kojení strup. Malá z prsu nechtěla pít, proto jsem ji začala přikrmovat velmi brzy. Na druhou stranu díky tomu byla klidnější, méně často se budila než syn, a tak bylo mé druhé šestinedělí méně náročné. Téměř se mi zastavilo kojení. Lékaři mi řekli, že s tím nic neudělám. Problémem ale bylo zvětšující se pravé prso, které bolelo a řezalo. Nepomáhaly ani zábaly, bolesti se stupňovaly a rozšiřovaly se do ramene. Přidal se kašel, zvracení, bolesti zad. Půl roku po narození dcery jsem o svých problémech znovu hovořila s gynekologem. Přišla na řadu biopsie a za 14 dní výsledky, pro které se mnou jela má sestra.

Verdikt byl jasný – rakovina. Bylo mi 32 let. Lékařka mi řekla, abych se nebála a poslala mě na Žlutý kopec. Jenže já měla chuť skočit z mostu. V rodině jsme to všichni obrečeli. Na Žluťáku mě pan MUDr. Holánek poslal na CT, aby se zjistil rozsah nádoru. Výsledkem byly 2 agresivní nádory G3, lobulární a multicentrický HER2+, a metastázy na plicích, játrech, v hrudníku a rameni. Dostala jsem chemoterapie, po nichž mi začaly padat vlasy. Požádala jsem manžela o ostříhání vlasů před dětmi. Ani jsem to neobrečela, protože mě devítiměsíční dcera stále tahala za vlasy a mně se tak ulevilo. Děti mě pleskaly po holé hlavě, dělaly si z toho srandu a já se dokonce na další chemoterapie těšila. Když jsem skončila léčbu s antracykliny, zmírnily se bolesti těla i zvracení. Jsem vděčná, že chemoterapie existuje – zachránila mi život. Ovšem za cenu poničení nervů v končetinách nebo močovém měchýři. Postupně se to však zlepšuje.

Z genetického testu mu vyšla pozitivní mutace genu BRCA2. Bylo mi tedy doporučeno odstranění vaječníků. Nejdříve mi operovali problematickou Bartholiniho žlázu, která mě zlobila už po porodu. Byl leden 2019. Tou dobou jsem přidala hormonální léčbu. V dubnu jsem si pak nechala odstranit dělohu a vaječníky. Při tehdejším pobytu v nemocnici jsem si tam našla nové kamarádky, s nimiž si píšu doteď.

Metastázy se podařilo úspěšně zmenšit a viditelná zůstala jen ta na játrech, o velikosti 7 mm. V únoru 2020 jsem se z kontrolního mamografu dozvěděla, že v prsu zůstává pár ložisek. Jestli se bude měnit léčba, řekne až další CT. Případně by se léčba rozšířila o radioterapii, lék Fulvestrant a operaci jater.

Po celu dobu léčby mi byla rodina skvělou oporou. Manžel zůstal doma, kdykoli bylo třeba. Vyslechne mě, když mám obavy, nebo poradí, co může. Hodně mi pomáhají i ostatní pacientky z různých facebookových skupin. Když si nejsem jistá léčbou, ptám se dalších odborníků, kteří mi postup potvrdí jako správný.

Dostala jsem invalidní důchod 3. stupně, takže mohu odpočívat a věnovat se jen sobě či rodině. Bohužel i tam se objevila rakovina, tatínek onemocněl pár měsíců po mě s karcinomem hrtanu. Aktuálně dochází na radioterapii. Maminka má problémy se zdravím taky, trpí roztroušenou sklerózou. Proto se musím v péči o děti spoléhat především na sebe a manžela. Mým hnacím motorem je nejen rodina a naše zvířata, ale také šíření osvěty. Založila jsem na Facebooku skupinu pro lidi, které zajímá léčba rakovinu prsu. Tam se podílím o své zkušenosti a snažím se povzbudit ty, jež to právě potřebují. Jim a všem okolo přeji hlavně zdraví.

Příběh je zveřejněn se souhlasem autorky. Projekt Bellis nezodpovídá za faktickou správnost příběhu. Text prochází pouze stylistickou a gramatickou korekturou.