Zuzana Zátková

Za problémy s kojením nemohl zánět, ale karcinom

První bulku v prsu mi našel v roce 2000 manžel. Velmi mě to zaskočilo, ale lékař z mamologie, kam jsem se objednala mi sdělil, že jde jen o cystu. Dál jsem to nijak neřešila, jen jsem každé dva roky docházela na preventivní prohlídku. V naší rodině se nikdy rakovina neobjevila, takže jsem byla úplně v klidu.

Větší problémy přišly při mém druhém těhotenství. Trápily mě vpáčené bradavky a z levého prsu navíc něco vytékalo. Objednala jsem se před porodem znovu na kontrolu a vyslechla si, že to jsou jen hormonální změny a jsem v pořádku. Po porodu nastaly komplikace s kojením. Trpěla jsem častými záněty levého prsu, stále se mi na bradavce tvořily trhliny a šupinky a v prsu mi zůstávaly tvrdé bulky. I moje miminko odmítalo pít z levého prsu.

Dopadlo to tak, že jsem z levého prsu vůbec nekojila. Když jsem po skončení kojení navštívila lékaře, bylo mi po pohmatové kontrole a sonografii sděleno, že trpím chronickým zánětem prsu. Moje obtíže se sice stupňovaly, ale já věřila lékařům.

Několikrát jsem se o svých problémech s prsy bavila s maminkou a sestrami. Nabádaly mě, ať to řeším; já ale nevěděla, jak. Vždyť můj lékař říkal, že o nic nejde! V roce 2006 jsem problém s bradavkou řešila na kožním oddělení, kde mi po 3 měsících sdělili, že moje problémy budou pořád přetrvávat, dokud mám chronický zánět prsu. V roce 2006 a 2007 jsem v několika časopisech narazila na články o rakovině prsu. Zjistila jsem, že mám podobné příznaky jako ženy, které o své nemoci vyprávěly.

Proto jsem se šla poradit k obvodní lékařce. Ta mi hned napsala doporučení na výborné pracoviště – do Prahy na Zelený Pruh. Tam mi provedli sono i ultrazvuk, vzali biopsii a velmi šetrně (vzhledem k závažnosti) oznámili výsledek – v prsu mám tři velké nádory s metastázemi ke klíční kosti s tím, že v pořádku nejsou ani spádové uzliny.

Zároveň jsem si vyslechla, že mě čeká ablace levého prsu a ne zrovna lehké období. Výsledek biopsie prokázal, že nádory jsou zhoubné a velmi agresivní. Tato informace mě naprosto šokovala.V prvním okamžiku jsem vůbec nemyslela na sebe, ale především na své děti, které tehdy měly 3 a 5 let. Vysvobozením a útěchou mi v prvních dnech diagnózy byla rodinná dovolená ve Francii, kam jsem po vyšetřeních mohla se schválením lékařů ještě odjet. Změna prostředí i podpora nejbližších mi dodaly sílu na další operaci a léčbu.

Hned po dovolené jsem nastoupila na léčení na pražskou onkologii. Velkou oporou mi byl manžel. Vozil mě na onkologii, kde jsem podstupovala chemoterapie i operaci – ablaci prsu. Jeho rodiče nám denně pomáhali s péčí o děti. Když mi bylo nejhůř a hrozilo, že mi zastaví chemoterapie, naložil mě manžel i s dětmi do auta a odvezl k mamince, která bydlí 300 km. Ta se o mě taky starala.

Pomáhaly mi i kamarádky, které mi občas uvařily a pravidelně žehlily, doma pomohly s úklidem a zároveň mi byly psychickou oporou. Během ozařování jsem se dostala do nemocnice Chomutov a díky tomu i do onkologického sdružení Kapka 97, kde se nyní snažím angažovat.

Snažím se šířit osvětu a přesvědčit ženy, aby chodily na preventivní vyšetření bez ohledu na to, jestli u nich v rodině rakovina prsu je či nikoliv. Díky sdružení Kapka 97 jsem se dostala do Aliance žen s rakovinou prsu a získala informaci o sekci mladých pacientek Bellis. Pokud vám tuto diagnózu objeví lékaři včas, neprojdete tak náročnou léčbou, jakou jsem si zažila já.

Absolvovala jsem 4 předoperační chemoterapie, operaci – ablaci levého prsu, 12 týdenních pooperačních chemoterapií a 25 dávek ozařování. Poté jsem nastoupila roční biologickou léčbu. Celá léčba probíhala od července 2007, kdy mi bylo 33, až do dubna 2009. Teď (v roce 2015) jsem zatím v pořádku. Prošla jsem genetickými testy s negativním výsledkem. I proto bylo pro mou rodinu dost šokující, že v létě 2012 diagnostikovali rakovinu prsu i mojí mamince (v jejích 68 letech).

Po první operaci a rozboru nálezu musela absolvovat také ablaci prsu a podstupuje hormonální léčbu.

Nyní (v roce 2015) události hodnotím následovně: rakovina mi spoustu vzala, ale i dala. Vzala mi ten pocit lehkomyslnosti, který má každý zdravý člověk. Dala mi pocit pokory, ale i radosti z každého dalšího dne a z maličkostí. Dala mi zdravotní následky v podobě lymfatického otoku, což je občas náročné. Často zapomínám, že jsem vlastně přišla o prso. A nádherná prsa byla vždycky můj sen. Rozpadla se mi rodina a prošla jsem si i náročným 2letým rozvodem s bojem o děti. Začínám prostě od začátku. Ale jak říká moje onkoložka: rakovina byla jen zkouška, abych si uvědomila, že všechno zvládnu.

Příběh je zveřejněn se souhlasem autorky. Projekt Bellis nezodpovídá za faktickou správnost příběhu. Text prochází pouze stylistickou a gramatickou korekturou.